Díky výletům jsme se sešli v hojném počtu dvou, takže jsme si kroužek zkrátili na 30 minut. Každopádně nám Martina Pulkrábková přednesla zajímavou přednášku se zajímavostmi a veselými historkami, takže si to někdy snad zopakujeme s lepší účastí.
Přednášku jsem natočil skoro celou, je rozdělena do tří videí.
Vyzkoušeli jsme si zapojování různých (více či méně složitých) obvodů s žárovkami a samozřejmě to nebyla nuda. Budou žárovky svítit více při paralelním nebo sériovém zapojení? Co způsobí cívka s jádrem v obvodu s žárovkou? Jaký je rozdíl mezi reostatem a potenciometrem a co to vůbec je? Na to jsme se snažili odpovědět pomocí experimentů.
Vojta nás seznámil s povedeným zařízením LabQuest. Tento přístroj dokáže s vhodným příslušenstvím měřit snad všechno, co může mladý fyzik potřebovat. :-) My jsem měli k dispozici ultrazvukový měřič, se kterým lze měřit vzdálenost (=> také rychlost a dráhu).
Zejména jsme se pokoušeli s autíčkem jezdit tak, aby výsledné grafy měřeni odpovídaly předlohám. Ale zkusili jsme si změřit třeba i rychlost facky...
Tentokráte jsme se nezabývali jen fyzikou, Vojta nám promítl jeho fotky z cest - hlavně po Číně, Tibetu, Gruzii, Sýrii a Jordánsku. Podívali jsme se tak na některé fyzikální situace, které se v Česku jen tak nevidí.
Mimo jiné jsme si probrali vodu z mrtvého moře, optické klamy v pouštích, tlak vzduchu ve vysokých horách a čínské studenty mluvící česky.
Na posledním kroužku roku 2008 jsme se poněkud odvázali. Martin si stejně jako minulý rok připravil show s kapalným dusíkem, tentokráte doprovázenou přednáškou o nízkých teplotách. Během přednášky jsme si krom teorie zopakovali Celsiovy stupně, Kelviny a Fahrenheity a také se dobře najedli.
Poté jsme se vrhli na spoustu zábavných pokusů s kapalným dusíkem. Sledovali jsme změny barvy LEDek v mrazu, rozklepávali jsme jinak měkké předměty, levitovali s magnety, vytvářeli profesionální kouřové efekty, testovali supravodiče, roztáčeli míčky, mačkali PET láhve, létaly s polystyrenovou krabičkou, vytvářeli maglev, zpomalovali volný pád, samozřejmě vyráběli a konzumovali zmrzlinu a nakonec jsme se vyfotili. Ufff...
Rozhodně jsme dokázali, že se na kroužku nenudíme. Mimohcodem jsme krom vánoc slavili i Martinovo roční působení na kroužku a Vojtův 111. kroužek. Přejeme jim tedy stále více skvělých nápadů a Vám přejeme příjemné vánoce a šťastný nový rok!
Vyzkoušeli jsme změřit různé hodnoty při provozu spotřebičů (proud, výkon, účinost) porovnat je, odůvodnit a také přepočítat na peníze. Zjistili jsme cenu nabíjení mobilu (cca 5kč ročně, z čehož cca 3kč vyhodíte za ztráty při nabíjení) nebo třeba spotřebu menší žehličky.
Jako kulturní vložku nám Peter předvedl několik triků s indukčním vařičem a změřil, že na displeji ukazuje skutečný výkon.
Ještě jsme navázali na minulý kroužek a vysvětlily si, že ikdyby Archimedes měl pevný bod, obrovské prkno a uměl se pohybovat rychlostí světla, Zemí by nepohnul ani o centimetr.
Dále jsme se podívali na Zenonovu teorii, že pohyb je pouze zdánlivý a tělesa se nepohybují. Samozřejmě to není pravda, ale byla docela legrace to odůvodnit.
Přešli jsme do aplikace teorií a vyzkoušeli jsme si změřit číslo pí. Pokoušeli jsme se jej změřit třemi způsoby:
Chvíli jsme se také zabývali, jestli mohl Archimedes zapalovat nepřátelské lodě pomocí zrcadel (podle Bořičů mýtů nemohl) a jak odvodil vzorce pro výpočet obsahu kruhu a objemu koule.
Tentokrát jsme vyrazili mimo matfyz, na stavební fakultu ČVUT v Dejvicích. Zde jsme se s Ing. Martinem Pavlem podívali na velmi podivné zařízení jménem dešťový simulátor, jehož účelem je simulovat různě silný déšť a výzkumníci následně sledují jeho následky na půdním vzorku. Navíc se dá změnit úhel "svahu" na kterém je vzorek, takže se dá sledovat množství odplavenin např. z různých polí.
Mimo simulátoru jsme si také chvíli povídali o modelech Labe a Vltavy, které simulují průtok vody a přesuny usazenin (nicméně se simulátorem přímo nesouvisí).
Z ruličky od teoaletního papíru, svačinového papíru a špendlíků jsme vyráběli jednoduchý gramofon. Princip je jednoduchý - špendlík se rozechvívá od "kopečků" v drážce desky a přenáší svůj pohyb na membránu ze svačinového papíru a ta hraje. Pak stačí jen nějaký otáčecí mechanismus a můžete přehrávat.
Ale pozor! Při tomto brutálním přehrávání se deska zničí! Proto jsme přehrávali pouze Šmouli, které Vojta obětoval...
Jinak s přehrávacím zařízením se dá experimentovat - zkusili jsme několik materiálů na výrobu membrány (kromě "pauzáku" také lepenku) a na celé zařízení (nehty, plastové a papírové kornouty, plastové misky od potravin, list papíru atd.)
Tentokráte docela aktivní téma kroužku - výroba jednoduchého hologramu.
Ve skutečnosti je princip jednoduchý. Na papír si přilepíte nějakou tvrdší fólii (např. z desek na vysvědčení apod.). Pod ní si nakreslíte nějaký jednoduchý útvar (obrázek, text...), který musí být menší, než fólie. Poté přikládáte úhloměr na přímku obrazce a špendlíkem / kružítkem vytvoříte půlkruhovou rýhu podel úhloměru. Poté uhloměr posunete na přímce o kousek vedle (čím menší kousek, tím lépe - rozhodně méně, než 1mm) a postup opakujete, dokud nemáte vyryté půlkružnice pro celý obrázek.
Hotový hologram se prohlíží v přímém osvětlení slunce nebo meotaru. Při určitém náklonu se začne část polokružnic lesknout ve tvaru původního obrázku. Cím menší jsou odstupy vyrytých čar, tím je odraz jemnější = lepší. Při naklánění fólie se hologram pohybuje a obrazec se virtuálně otáčí a vytváří tak dojem 3D obrazu. Výborně funguje s prostorovými geometrickými obrazci (např. krychle, jehlan...).
Po krátké a chutné oslavě Matyášových narozenin jsme přešli k čisté fyzikální teorii.
Nejprve nám Vojta pověděl o nových atomových (resp. optických) hodinách, které k měření používají hliník a berylium. Jejich zpoždění je 1 : 1017, což znamená spoždění o jednu sekundu za tři miliardy let. To je docela slušná přesnost, nemyslíte?
Poté jsme si hodně dlouho povídali o složení světa. Dozvěděli jsme se, že elementární částice již nejsou elementární - jak proton, tak neutron se skládá z menších částic, které se ovšem zatím nepodařilo rozložit.
Jako bonbónek nakonec si Vojta připravil povídání o zachytávání marťanského vysílání. Aktuální vývoj směřuje k zachytávání toku neutrin z vesmíru. Nicméně zatím jsme nic nechytili, neutrina prochází prakticky vším a jejich detekce je tak velmi problematická.
Tento speciální kroužek byl v podstatě kulisou pro natočení Matyáše do televizního dokumentu. Nicméně i tak jsme si užili rekapitulaci několika osvědčených pokusů.
Vysvětlili jsme si, proč míček levituje ve fukaru, proč se plyn dá přelévat jako voda a hodně jsme si hráli s vysokonapěťovými transformátory a indukční elektrikou, takže blesky kolem nás létaly skoro celou dobu.
Samozřejmě jsme zkusili i blbinky jako levitátor nebo hrající jiskry a vyzkoušeli jsme si dofouknout minci na talířek.
Vojta nás opět přesvědčil, že fyzika se dá dělat s čimkoliv. Tentokráte s toaletním papírem. Možná si řeknete, že s toaleťákem se nic dělat nedá, ale opak je pravdou.
Zjistili jsme, kolik toho papír unese (čtyři ruličky přes 50kg), nasaje (jedna role kolem 0,5l vody) a také jak spočítáme jeho délku. Zkusili jsme z něj vyrobit i dírkovou komoru (camera obscura).
Jak se tento rok pomalu stává pravidlem, všechny pokusy si můžete zkusit doma s minimálním úsilím. Tak do toho!
Začali jsme přednáškou o luminiscenci, při které jsme zjistili, že i cukr může svítit. Martin nám také ve stručnosti řekl, jaké předměty / látky reagují na UV světlo.
Poté jsme se vrhli na výrobu UV lampičky z běžně dostupných součástek. Věřte nebo ne, stačí jen pájka a něco kolem 30kč. Komerční modely stojí kolem desetinásobku... Poté co jsme pájeli a lepili docela dlouhou dobu jsme hned šli naše lampičky otestovat.
Velmi hezky světélkují bankovky, různé průkazky, občanské průkazy a samozřejmě různá barviva a také zuby. Docela zajímavě vypadají i oči, nicméně to doma nezkoušejte - UV světlo může způsobit i rakovinu sítnice!