Martin Konečný si připravil předvánoční show... Nejprve jsme si pověděli něco o teplotních stupnicích, vlastnostech kapalného dusíku a jeho přepravě a co jsou vlastně nízké teploty.
Poté jsme si ukázali nějaké efektní pokusy, na kterých jsme si ukázali zajímavé jevy. Kapalný dusík a odpor, Leidenfrostův jev, jak se chovají látky při nízkých teplotách, změna objemu při teplotě, levitace, Meissneruv-Ochsenfelduv jev... A nakonec sladká odměna.
Vyzkoušeli jsme měřit rozlohu států v atlase pomocí obrysu a měřítka a zjistit tak, která metoda je nejpřesnější. Objevovaly se zajímavé metody od klasického překreslení a rozdělení na geometrické obrazce až po vyfocení a počítání pixelů na fotce.
Nakonec se jako asi nejlepší jevila metoda obkreslení na tvrdý papír, vystřižení a poté počítání podle hustoty papíru. Pokud máte přesnou váhu, odchylka je kolem 1% - 2%, nám se dokonce povedla odchylka jen 0,17%, ale to bylo spíš štěstí. Metoda focení a počítání pixelů má odchylku několika procent, obyčejné rozdělení na čtverce a trojúhelníky se může mýlit i o více než 10%.
Omluvte opětovnou absenci fotek, buď nikdo nic nefotil nebo mi to neposlal.
Vojta nám povídal o několika zajímavých věcech, například jak udělat věci neviditelnými, co to je nanomagnetosol, něco o hvězdném počasí a o 118. prvku periodické tabulky prvků.
Bylo to opravdu velmi teoretické, takže prosím omluvte absenci fotek.
Máme vyzkoušeno, že se správnými elektrodami může lidské tělo vytvářet elektrickou energii. Na sobě totiž máte malé množství kyseliny močové (obsažena v potu), která s elektrodami vytváří chemickou reakci s následkem vzniku elektřiny. I z kombinace Měď - Měď (Cu-Cu) se nám podařilo získat "náznaky" elektrické energie. Nejvyšší napětí (až 0,8V) dávala kombinace Zinek - Měď (Zn-Cu). Bohužel se takto nedá vyrobit velké množství energie (i když získáváme slušné napětí, proud je příliš malý) k napájení např. MP3 přehrávače nebo mobilu.
Dále jsme zjišťovali, kdo (ne)má plochou nohu, chvilku jsme si povídali o růstu dívek a chlapců a nakonec jsme si změřili kapacitu našich plic pomocí igelitů a plechové nádoby.